Typologie osobnosti a sebepoznání na střední školy!!!
Dnes jsem došla k uvědomění (možná se budete vážně smát…), že typologie by se měla učit už na střední škole.
A ano, od dětství bychom měli v dětech probouzet rozvíjení jejich silných stránek a opravdu poznávat je i jejich přirozené potřeby vyplývající z jejich typu.
Ano, někdo řekne, že ten daný „typ“ není tak důležitý, nebo že to je „jen“ role, kterou na sebe převzalo „EGO“ (viz. Výborná kniha Don Richarda Riso a Russe Hudsona: Enneagram). Protože duše je absolutní láska, všichni jsme si rovni atd…v pořádku, do určité míry souhlasím. Na druhou stranu žijeme na této planetě v nějaké fyzické podobě a čelíme každodenním vztahovým situacím.
Na tom až tak nezáleží… k věci – ať to nacpu do jednoho kratšího článku.
Těch přístupů k typologii osobnosti je dnes mnoho, většinou se určuje 8-16 typů podle toho, jak je definoval ve své práci Carl Gustav Jung.
Setkat se můžete s mnoha moderními v zásadě zjednodušenými přístupy / verzemi téhož.
Co je ale podstatné!!!
Ze všeho nejdřív bychom měli poznat sami sebe. Svoje vlastní potřeby, zjistit, v čem jsme opravdu skvělí, a kde máme pomyslnou nebo zcela reálnou „Achillovu patu“.
V průběhu života se to mění, protože v důsledku výchovy a kontaktu s dalšími lidmi na sebe přebíráme spoustu jejich myšlenkových vzorců, filtrů, přes které vnímáme všemi smysly a posuzujeme sami sebe a okolní svět.
Když se nám ale poštěstí a my si v určité fázi života dovolíme přiznat všechny „masky“, které vědomě nebo nevědomě nosíme, abychom v tomto světe před sebou i ostatními obstáli a získávali to, po čem naše duše touží (život v bezpečí a lásku), přichází okamžik tzv. PRAVDY. Zůstáváme sami před sebou nazí. Je čas si přiznat, co jsme si nalhávali, jaké máme kostlivce ve skříni, s čím se potřebujeme vyrovnat, jaká v sobě máme vnitřní zranění, z čeho máme strach a tak dále.
A pomyslně ze sebe svlékáme jednu vrstvu za druhou jako když se loupe cibule. Pak zůstane jen ten vnitřek a my pochopíme, kdo jsme, co vlastně doopravdy chceme, jaké je naše poslání, co je pro nás důležité, jsme schopni ocenit svoje přirozené vlastnosti a nehroutíme se z toho, když zjistíme, že nic není jenom černé nebo jenom bílé. Že každý z nás má ve chvílích nepohody a disharmonie sklony k něčemu, co se nám třeba nelíbí (agrese, smutek, uchylování se do samoty nebo třeba závist…).
A JE TO TAK V POŘÁDKU.
Je důležité se poznat, přijmout a mít se rád.
Když nevíme, kdo vlastně jsme, neznáme svoje potřeby a nejsme schopni se mít rádi takové, jací jsme, PŘICHÁZÍ PROBLÉM (NEPŘÍJEMNÁ SITUACE).
Přitahujeme si do života situace a lidi, se kterými to nemůže dlouhodobě fungovat. Naše partnerské vztahy troskotají.
Nebo se snažíme a snažíme, ale stejně, i kdyby se obě dvě strany snažily sebevíc, fungovat to stejně v pohodě nebude.
Zkrátka jsou dílky puzzle, které se přes veškerou snahu do sebe zapojit nepodaří.
PROTO JSEM PŘESVĚDČENÁ, ŽE BYCHOM MĚLI PROPAGOVAT VZDĚLÁVÁNÍ V TYPOLOGII OSOBNOSTI A PODPORU SEBE-POZNÁNÍ A SEBE-PŘIJETÍ/SEBE-LÁSKY nejpozději na středních školách, kdy člověk prochází bouřlivými proměnami na fyzické, duševní i mentální úrovni a začíná si budovat důvěrnější vztahy mnohdy na celý život.
Je smutné, když se lidé neustále rozcházejí a vlastně léta neví, proč pořád nemůžou najít ideálního partnera (do života, do podnikání i v jiných oblastech).
A něco na tom, že „protiklady se přitahují“ přeci jenom je. Když se podívám do tabulky např. socionických typů, tak zjišťuji, že dlouholeté partnery (manžele) jsem si přitáhla do života ve stejné tzv. kvadře a ještě v době, kdy jsem se pořádně neznala.
Jestli je něco, co bych si přála, abyste si z tohoto příspěvku odnesli, tak to je to, že pokud si přejeme mít hezké vztahy, je na prvním místě „sáhnout“ si do sebe, přiznat „barvu“ a udělat ze sebe nejlepší možnou verzi sebe sama.
Krásný den!
Lucka
Nejnovější komentáře