Symboly

Banální fotka. Banální předměty.

Přesto, když jsem se na ně ráno podívala, cítila jsem spoustu emocí. Protože každý z těch předmětů pro mě znamená spoustu vzpomínek a asociací. To mě přivedlo zase na myšlenku, jak je důležité to, čím (a kým) se obklopujeme.

 

Každý z nás si může poskládat takové „malé „banální“ zátiší“.

 

Jedna ranní fotka – moje oči viděly pár předmětů různých barev a materiálů, konzistence…

Moje tělo zaznamenalo napětí i radost. Ale protože ty pozitivní vjemy výrazně převažují nad negativními, vědomě se rozhoduji si všechny tyto konkrétní věci ponechávat.

 

Když ty předměty vidím, ve sklenici vidím naději, touhu, zároveň zdraví i obrovské zklamání. Opakované zklamání z nenaplněných očekávání. 

Taky nostalgii samotného skla se znakem plzeňského pivovaru (jednak ta sklenice patřila k vybavení původní domácnosti domu, který jsme koupili s nadějí, jak se tu bude krásně bydlet, jednak v Plzni mám přátele a pivovar jsme samozřejmě také prošli…Bertík tam byl tehdy asi 1,5 letý a pořád lezl po schodech…) 

Pak tam jsou vzpomínky na Litvu (dřevěné prkénko), na sýry, přírodu a přátele, vůně…

Hrníček jako připomínka starých časů (tento konkrétně mívala manželova babička, pak se rozbil, stejný jsme objevili na táboře u skautů, tak jsme ho vyměnili za jiný z naší sbírky).

A pak tam je ta přenádherná láhev s vodou. Něco, do čeho jsem se zamilovala před pár lety a už piju z několikáté (jednu jsme rozbili, ale jinak spíš rotujeme barvy intuitivně podle potřeby). Voda je pro mě sama o sobě symbol. 

Zdraví, čistoty, očisty, probuzení, hojnosti (ve smyslu, kde je střecha nad hlavou a čistá voda, je základ pro to, aby bylo dobře a člověk mohl pokračovat někam dál)…

 

Opět mě to celkově přimělo k tomu přemýšlet nad prostorem kolem sebe. Zase něco vzít a vyhodit to. Nahradit některé věci, ze kterých už necítím nic pěkného, jinými nebo prázdným čistým prostorem. (Kdo u nás byl, tak ví, že věcí tu je stále dost, přestože prakticky každý týden odnáším tašku nebo pytel pryč). Upřímně? Jako jedináček jsem měla všechno 100x přerovnané a naklizené… Jako žena se 6 člennou domácností už to aktuálně tak 100% pod kontrolou nemám. Ale vidím pokrok oproti tomu, co bylo dřív. A to je to vždycky to nejdůležitější. Protože porovnávat se můžeme vždycky jen sami se sebou. Ne se sousedkou nebo kamarádkou, která je v jiné situaci a má svůj vnitřní svět jinak nastavený.

 

Když jsem chodila do různých domácností (v době mého podnikání čistě offline), viděla jsem, že většinou jsou lidé v malých i větších bytech zavalení spoustou věcí. A vím, jak jsem se cítila naopak tam, kde byl prostor, čisto, přesto útulno.

 

Zkus se zamyslet nad tím, jaký vliv má na Tebe Tvůj životní prostor a předměty, které kolem sebe máš.

A co lidé, kterými se obklopuješ? Naživo i v online prostoru.

Témata, nad kterými denně přemýšlíš? Stahují Tě spíš dolů a do minulosti nebo Ti pomáhají snít a tvořit svoje další vteřiny?

 

Báječný víkend!!! Lucka

Další video rozhovory

Co vám mohu nabídnout…

w

Konzultace na dálku

Zaujaly vás moje články a chcete vědět, zda jsou i pro vás zelené potraviny vhodné?

Osobní schůzka

Chcete svou zdravotní či profesní situaci řešit osobně? Ráda se vám budu věnovat.

Společné setkání

Když to podmínky, dovolí, každý měsíc pořádám osobní setkání na různá témata. 

Kontakt

Máte-li otázku nebo si chcete domluvit konzultaci, napište mi nebo zavolejte.
Těším se na vás!

(+420) 733 187 738

lucie@luciemartakova.cz