Včera jsem se večer trochu rozjela na webináři o postojích a našem PROČ.
UPŘÍMNĚ? Miluju tohle téma a považuju za absolutně klíčové v našem životě.
Dneska budu trochu abstraktní – nebudu jmenovat konkrétní činnosti, aby sis to mohla/mohl přizpůsobit přímo pro sebe.
Pokud totiž nemáme důvod vstát z postele, tak v ní zkrátka zůstaneme ležet (obrazně i doslova). Teď bych sem ráda dala nějakýho odlehčujícího smajlíka, ale ono mi to moc nejde, protože i v praxi vím, jak vypadá člověk, který nemá proč vstát z postele (klidně celé dny).
Uvažuješ o tom, proč denně vykonáváš to, co vykonáváš? Na čem pracuješ? Kde a s kým?
Uvažuješ o tom, kam to dlouhodobě povede? (v tom pozitivním i negativním významu, pokud takový je)
Co ti to přináší? Jak se u toho cítíš?
Co to přináší lidem kolem tebe? Co to bude přinášet za rok, za dva, za pět, za deset?
Každý jsme v jiné situaci. A je to v pořádku. A do té situace jsme se dostali, protože jsme dělali po určitou dobu určité kroky.
Teď jsme v bodě A a pokud se chceme dostat do bodu B, je možné, že se budeme muset něco nového v životě naučit.
Překonat nějaké svoje meze, hranice, omezení, přesvědčení, strachy…
Něčeho v životě se zbavit a něco nového pro sebe objevit (ať už se to týká činností, zvyků, lidí, návyků, dovedností, témat…).
JE DŮLEŽITÉ MÍT SVOJE VELKÉ PROČ – takové ty věci, které se dnes dávají na nástěnky vizí.
Na druhou stranu je potřeba vědět i o svých malých každodenních proč a malých cílech.
TA VELKÁ PROČ nám určují hlavně směr. Pomáhají nám definovat přesah naší činnosti, smysluplnost, velké materiální i nemateriální cíle. Něco, co nezvládneme za měsíc. Ale za pár let. PŘIPOMÍNÁME SI JE hlavně ve chvílích, kdy jsme na vlně dole. Když se úplně nedaří a máme chuť všechno vzdát a začínat znovu v něčím novým nebo se vykašlat úplně na všechno a raději už nedělat nic 😀
Ta malá jsou důležitá proto, abychom viděli, že se posouváme. Že se nám něco už podařilo. Pro potěšení a lepší zacílení 🙂
Jako zásadní vidím ze svojí praxe to,
1. abychom věděli, proč děláme to, co děláme. (když budu konkrétní, já vím přesně, proč podnikám v oblasti přímého prodeje a tvořím koučovací programy pro lidi nebo poskytuju konzultace 1:1).
2. Stanovit si očekávání, která považujeme za reálná pro nás (abychom nebyli frustrovaní, když se nám naše vzdušné “nereálné” zámky nesplní, protože nebudou podložené reálným časem, odhodláním a činnostmi z naší strany.) (zase – konkrétní příklad – vím, jak má vypadat obrat mojí firmy na konci letošního roku, s kolika klienty si přeju pracovat, mám plán, kdy budou jaké programy apod. a vím, kolik tomu můžu věnovat času a co všechno jsem ochotná se naučit – a vím, že moje očekávání je reálné).
3. Neporovnávat se s nikým jiným než pouze sám se sebou. Každý jsme v jiné situaci, máme jiné možnosti (časové, finanční, personální, jiné zkušenosti za sebou atd…). Nemůžeme porovnávat situace a výkony lidí, kteří jsou na tom jinak. Nikdy neznáme všechny okolnosti druhých lidí a už vůbec neznáme jejich vnitřní svět. Vždycky porovnávejme jenom svoje vlastní posuny (kde jsem byla před rokem a kde jsem dnes? Co nového jsem se naučila? Čeho se mi podařilo se zbavit a co jsem překonala za těžkosti?) A PODÍVAT SE NA TO, KDYŽ BYCH ZA DALŠÍ ROK UDĚLAL STEJNÝ POSUN – JE TO PRO MĚ V POŘÁDKU? Stačí mi to tak? Budu s tím tak spokojená? Pokud ANO, super, jdu jen dál. NE? TAK se podívám na to, co kde můžu upravit, změnit, abych ovlivnila to, jak to má za ten rok vypadat.
Důležité je mít dobrý a pevný postoj k tomu, co dělám. Pokud nejsem přesvědčená o tom, co dělám, tak nemá smysl se tomu věnovat. Co ještě potřebuju vědět nebo zjistit, abych měla pevný postoj? Z čeho pramení moje pochybnosti?
Dokud totiž máme pochybnosti o tom, co děláme, tak se nám to stejně nebude naplno dařit dělat. Nebudem se u toho cítit skvěle a ostatní lidi to z nás budou cítit také.
Určitě znáš ten pocit, když Ti někdo něco nabízel, ale cítila jsi z něj, že o tom sám není přesvěčený, že tomu nevěří, ale stejně se Ti to snaží prodat. Tak přesně stejně působit nechceš. Ať už děláš cokoliv. TO JE TEN POSTOJ.
Nadšená prodavačka v obchodě, která sama zboží vyzkoušela, bude daleko přesvědčivější, víc v pohodě a usměvavější, než taková, která si o zboží myslí, že je k ničemu nebo nekvalitní, ale stejně se jej snaží prodat (protože je to její práce).
A jenom každý z nás se rozhodujeme, jak se budeme celý den cítit. Je to to o našem vnitřním nastavení. Budeme v těch zásadních životních věcech spokojení nebo ne?
A vracíme se na začátek – PROČ TO VLASTNĚ VŠECHNO DĚLÁME?
A PROČ BYCHOM SE NEMĚLI ZBYTEČNĚ BÁT, HRÁT TU ŽIVOTNÍ HRU JEN NAPŮL, ALE PUSTIT SE DO VĚCÍ, KTERÉ NÁS LÁKAJÍ A DÁVAJÍ NÁM VÁŽNĚ SMYSL?
Každý z nás jednou odejde. Opustíme svojí tělesnou schránku (věřím, že aspoň na tom se shodneme všichni, ať už vyznáváme jakýkoliv názor, přesvědčení nebo víru).
A teď je jenom otázka, jestli my máme ČAS ZTRÁCET ČAS.
Lidé sice říkají, že život je krátký. Ale na druhou stranu se chovají, jako kdyby měl trvat v této fyzické podobě věčně.
Odkládají, prokrastinují, vymlouvají se, zbytečně se bojí, věří tomu, co jim někdo nalhal do hlavy (třeba že oni nemůžou, že na to nemají, že to nepotřebují, že to jsou nesmysly, o čem uvažují apod…).
POJĎME ŽÍT TAK, ABYCHOM NA KONCI ŽIVOTA NELITOVALI, ŽE JSME SE MĚLI VÍC ODVÁZAT A VÍC SI VĚŘIT 🙂
___
S láskou, pokorou a respektem, Lucka
Nejnovější komentáře